Je to již spoustu let co jsem i poprvé půjčil fotoaparát od pantáty. Zenit, ani už nevím typ. Ale měl již vnitřní měření, takže jsem nemusel používat expozimetr. To byly moje začátky, kdy jsem začal pronikat do tajů fotografie. První vyvolání negativu, a zvětšení fotek na papír, proběhlo za asistence pantáty. Švagr mi pak půjčil na zkoušku svou Prakticu L5, kterou nepoužíval. Zjištně jsem vstoupil do místního fotoklubu, abych měl kde vyvolávat a zvětšovat fotky a případně si i půjčit nějaký ten objektiv. Po čase zkoušení jsem si pořídil vlasní fotoaparát. Praktica BC1 byl můj nový stroj. První Praktica s bajonetem. Postupem přibyl objektiv 28/2,8, redukce na M42, blesk Metz 30 a udělal jsem si stativ. Většinou jsem fotil krajinky a dokumentační foto z vandrů a dovolených.
Po revoluci v "89" začal nový trend. Barevná fotografie. V té době na koleně a i dost drahá záležitost. Díky jiným starostem i zálibám jsem přestal fotit. K focení jsem se opět vrátil až s nástupem digitální fotografie. Malý Canon 510 s 3x zoomem 3,2Mpx se stal mým fotidlem. Ideální na momentky a dokumentaci. Klasický rodinný kompakt. Měl jsem ho několik let a časem mi začalo vadit, že se dost špatně ovlivňuje výsledek. Automat je prostě automat.
V roce 2010 jsem se konečně rozhodl a začal spořit na digi zrcadlovku. Je to přece jenom slušná investice a tak jsem dlouho před tím sháněl informace a reference a nakonec mi z toho vyšel PENTAX. K20D se záklaďákem DA 18-55 II. Konečně můžu opět fotit tak jak chci. Pohrát si s expozicí, hloubkou ostrosti, ostřením. I barevně jsou ty fotky lepší. A hlavně se nechají udělat i velké zvětšeniny. Takže teď chodím a zkouším co všechno je možné. Samozřejmě v různých situacích člověk pocítí limity stávajícího vybavení a tak přibyla postupně redukce na M42, brašna, polarizák, měch na makro, Helios 58/2, DA 55-300, nová hlava na stativ FOMEI 5001. No základ již mám. Možná časem ještě nějaké to makro.
To je asi vše o mém fotografování. Pokud by jste chtěli vidět některé mé fotky, tak se podívejte do "GALERIE" viz. menu vpravo, nebo na stránkách "Shutterstock".
Kata 3n1 30
Jak narůstá výbava, tak narůstají potřeby nosit stále více věcí sebou. Dospěl jsem do situace, kdy malá taška přez rameno kam se vejde jen foťák s objektivem, už prostě nestačí. Tak jsem se poohlížel po nějakém batohu. Předpokládal jsem něco na celodenní fotovýšlapy. Samozřejmě předcházela fáze hledání informací a zkušeností na internetu. Byl jsem se dokonce podívat v Praze u "Škody", abych si udělal představu jak to vypadá v reálu. Tam mi do oka padla Kata 3n1 10. Byla sice pro mé potřeby malá, ale prodavač mi řekl, že dělají ještě 20 a 30. Dal mi prospekt a já doma lítal po netu a prohlížel videa a četl recenze. Vyšla mi pro mé potřeby a cenově ta 20tka. Nechala se sehnat cca za 1800. Už jsem ji chtěl objednat, ale objevil jsem inzerát na 30ku za stejné peníze, tak jsem neváhal.
Myslím, že jsem koupil dobře. Pro mé momentální potřeby je sice větší, ale do budoucna bude akorát. Velká výhoda je, že se mi tam vejde zrcadlovka s DA 55-300 i s nasazenou sluneční clonou. Je to velice pohotové.
Stativ Giottos MT9360B
Tak jsem si místo mého letitého dědečka, kterému již bylo víc jak 20 let, pořídil něco novějšího. To co tomu předcházelo byl horor. Asi každý kdo kupoval stativ, tak to zažil. Začnete hledat informace, prolézat fóra a hledat bytelný, lehoučký, dostatečně vysoký, po složení maličký..... a nakonec ještě za pokud možno mrzký peníz. Seženete spoustu informací a začnete se v tom hrabat. Nakonec stejně zjistíte, že žádný takový neexistuje.
A teď nastupuje ta nejtěžší věc. Ujasnit si co vlastně opravdu potřebuji a chci. Ze všech cajků co používám k focení mi vyšla nosnost stativu na cca 8kg(min. 2x hmotnost nejtěžší setavy). Dále jsem chtěl výklopný středový sloupek pro možnost focení až u země. Nevím jak kdo, ale moje zkušenosti s focením s obrácenou středovou tyčí jsou děsné. Neustále mi tam ty nohy překážely. Asi největší dilema bylo jestli hliník, nebo karbon. Když jsem zjistil, že rozdíl váhy 0,5kg bych musel připlatit cca 4000,-Kč, tak bylo rozhodnuto, neřku-li hliník toho snese daleko víc.
Takže nakonec mi z toho vypadl tenhle kousek. Po prvním ošahání naprostá spokojenost. Snad neexistuje poloha do které by jsem se s foťákem nedostal. Jediné na co jsem narazil bylo, že nešlo pořádně dotáhnout středový sloupek. I když jsem to utáhl co to šlo ( samozřejmě rukou), tak se sloupek nechal protočit. Někde v diskuzích jsem o tomto četl a vím, že to dokonce někdo řešil nějakou výstelkou té objímky. Já jsem si všiml, že v mezeře kterou svírá utahovací šroub je vratná pružinka, která jde při dotahování na doraz. Soudruzi to asi špatně změřili. Tak jsem ji vydloubl a vše je jak má být. Třeba to někomu pomůže. Takže nyní max. spokojenost.